Fitness a wellness vedený odborníky podle lékařů prospívá zdraví

Ilustrační foto Autor: DENÍK / Matej Slávik

12.2.2013 15:26

Praha - Zdravotní přínos fitness a wellness je podle lékařů nezpochybnitelný, pokud se o člověka starají odborníci. Cvičení pod jejich vedením zlepší kondici a tukové polštářky nahradí svaly. Když není vedeno správně, může ublížit. I proto vznikla Česká komora fitness (ČKF) a chystá se komora wellness. U členů ručí za kvalitu. Programy jsou pro lidi zdravé, trendem je výcvik trenérů pro práci s lidmi se zdravotním handicapem a podpora zdravého životního stylu.

„Určitě když někdo začne respektovat zásady zdravotního životního stylu, obvykle jde dolů hmotnost, zlepší se biochemické parametry, jako hladina tuků a cukru v krvi a tlak a stoupá výkonnost srdečně-cévního aparátu," řekl vedoucí centra preventivní kardiologie 3. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice profesor Richard Češka.

Cvičením ke snížení spotřeby léků

Při změně životního stylu mohou podle něj pomoci centra, která přistupují ke klientům zodpovědně a bývají navázána na medicínské autority. Své pacienty posílá do rekondičního centra, kde jsou dostupní lékaři i školené sestry. Ověřil si, že cvičením se někdy podaří snížit spotřebu léků. „Klesnou dávky a třeba u diabetika je někdy zcela zásadní, že se může převést z léčby inzulínem na léčbu jen prášky," shrnul.
U některých lékařů podle člena představenstva ČKF Pavla Suchánka přetrvává nedůvěra k fitness sektoru, obávají se, že tam lidé dostanou špatné rady. Komora už druhý rok pořádá kurzy, v nichž fitness trenéři získají kvalifikaci jako cvičitelé osob s civilizačními chorobami. Dozvědí se, co mohou s těmito lidmi dělat, aby je nepoškodili, ale prospěli jim.
„Za profesionály se vydává řada cvičitelů, kteří nemají vhodná školení ani znalosti. Změnit to má projekt národní soustavy povolání. Vznikne jednotný systém zkoušení, certifikace bude garancí kvality," řekla prezidentka ČKF Jana Havrdová. V registru ČKF je 300 členů. Ekonomická krize dopadla podle Havrdové i na tento sektor, přežijí centra, která budou dbát na kvalitu služeb. Zájem je o spolupráci s lékaři.
„Vyškolený trenér ví, když mu lékař pošle pacienta třeba s vysokým tlakem, co s ním nesmí dělat a co by naopak s ním dělat měl," řekl Suchánek. Například léky na tlak udržují určitou tepovou frekvenci. Když trenér cvičence zatíží, aby tepovou frekvenci zvýšil, nepodaří se to, pacient je zničený a od dalšího cvičení ho to může navždy odradit.

Propojit fitness a wellnes

Než člověk začne chodit do fitcentra, měl by se podle trenéra Jana Větrovského poradit s praktickým lékařem, případně specialistou, pokud má dlouhodobé zdravotní potíže. Lékař ho vyšetří a může i domluvit s trenérem, co může dělat. Optimální je propojit fitness a wellnes, což velká centra dělají – v části fitness si člověk zlepší kondici a třeba se i zbaví bolestí pohybového aparátu. Může zhubnout, nabrat svaly. V části wellness se zregenerují svaly i psychika.
Do fitcentra mohou podle Větrovského chodit i lidé s cukrovkou, obézní či s endoprotézou. „Když je aktivita správně vedena, může jim pomoci," řekl. Cvičit nelze jen při akutním onemocnění, chřipce, horečce nebo zablokované páteři. Cvičit mohou lidé do nejvyššího věku.

Řídnutí kostí

Větrovský jako cvičitel v projektu Všeobecné zdravotní pojišťovny Žij zdravě pracoval se skupinou žen nad 70 let, nejstarší bylo 86. Zvládly cvičení i na aerobních a posilovacích strojích, šlo o prevenci řídnutí kostí. Po tříměsíčním kurzu se všem kondice výrazně zlepšila.
Národní kvalifikační standardy zpracovává pro ČKF předseda společnosti tělovýchovných lékařů Martin Matoulek z 3. interní kliniky a rekondičního centra VFN. Instruktoři tam probírají cvičení s lékaři. Centrum má několik pracovišť po celé ČR, cílem podle Matoulka není otevírat další, ale vzdělávat trenéry v existujících centrech. „Vzděláváme trenéry, aby nešli tupě po nějakých doporučeních, ale uměli komunikovat s nezdatným člověkem nezvyklým cvičit, možná i lehce nemocným," shrnul.

foto: Tomáš Krist, Lidové noviny

Moje schopnosti jsou často přeceňované, říká známý fyzioterapeut

4. února 2013  7:00

PRAHA - Mezi veřejností je znám díky péči o bývalého prezidenta Václava Havla a o vrcholové sportovce, ale hlavní náplní práce profesora Pavla Koláře jsou běžní pacienti s pohybovou patologií. Fyzioterapii povýšil v Česku i ve světě na respektovaný obor a v 50 letech, které oslaví v úterý, je rád, že se hodně věcí povedlo, ale zároveň říká, že sám není nikdy spokojen.

"Náš obor je nyní mnohem více akceptován. Má právoplatné místo v medicíně, ale ještě není dostatečně chápán," řekl Kolář v rozhovoru v Ženevě, kde se staral o české tenisty v utkání prvního kola Davisova poháru.

Co o Pavlu Kolářovi říkají známí čeští sportovci? Tenista Radek Štěpánek: "Pro mě je skoro jako Bůh, bezmezně mu důvěřuju. Kdyby řekl, že mám skočit z okna, tak skočím." Oštěpař Jan Železný: "Jeho výjimečnost spočívá v tom, že býval sportovec a vnímá pohyb. Ví, jak se tělo zapojuje. Vymýšlel cviky i posilovací zařízení, takže to částečně byl i můj trenér." Skifařka Miroslava Knapková: "Je pravda, že jsem na olympiádě vyhrála i díky němu a jeho péči. Staral se o mě celý týden a pomohl i diagnostikovat to, co mi je." Hokejista Martin Ručinský: "Dá se říct, že je to člověk s magickýma rukama. Znám Pavla Koláře strašně dlouho, pomalu dvacet let. Je důležitou postavou v mém životě, ale i u ostatních hráčů, protože nás vždycky dává dohromady. Když už nebylo kudy kam a člověk si myslel, že je na tom špatně, tak vždycky pomohl a nějakým způsobem nás vrátil na led."

"Důležitý je výsledek práce, aby se vytvářel respekt k tomu oboru, ne ke mně. Snahou je, aby naše přístupy byly integrovány do medicíny a v určitém směru se staly součástí myšlení jiných klinických oborů. Tímto směrem se snažím teď hodně jít," uvedl.
Věk prý většinou nevnímá, ale s padesátkou začal trochu bilancovat. "Přeci jen více než v minulosti přemítám a rozhoduji se, jak dál upřít energii," řekl Kolář.

Michal Bílek (uprostřed), fyzioterapeut Pavel Kolář (vlevo) a Tomáš Rosický

K fyzioterapii se dostal kvůli zranění

Ke svému oboru se možná dostal řízením osudu. Myslel na práva, ale i kvůli zraněním z gymnastiky zamířil na nově otevřený obor fyzioterapie. "To, že jsem si vybral tento obor, bylo intuitivní. Jsem vděčný, že jsem si vybral směr, u kterého si myslím, že mám trochu nadání a naplňuje mě," konstatoval Kolář.

Fyzioterapie není opravárentví, říká Kolář Řada lidí má o jeho práci mylné představy. Myslí si, že přijdou s bolavými zády a řeknou: "Tak se mnou něco udělejte". Jenomže fyzioterapie není opravárenství. "Důležité je dát lidem klíč a zapojit je do procesu léčby. Nemusíte je ani někdy léčit, ale stačí jim vytvořit správný náhled jejich onemocnění. Moje schopnosti jsou v řadě případů přeceňované," tvrdí Kolář.

Navázal na uznávanou českou školu, která vyšla od žáků profesora Kamila Hennera, a rozvinul ji o vlastní poznatky. Často na něj ale prý koukali skrz prsty a brát jeho obor na stejné úrovni s ostatními medicínskými odbornostmi dlouho nechtěli. "Začátky byly těžké, ale důležité je vytrvat.
Důležitá je také poctivost a třetí vlastností, která se nedá úplně přesně definovat, je normálnost. Když jste normální, vytrvalý a poctivý, tak se myšlenky prosadí," tvrdí.
Stále více se chce věnovat vědecké činnosti a předávání zkušeností o svém konceptu, který vychází z vývojové kineziologie. "Je potřeba najít lidi schopné s mravními základy, což je v našem oboru hodně důležité, neboť v poslední době se často terapeutické postupy podřizují byznysu. Tento přístup často znehodnocuje přirozený smysl těchto postupů," řekl.

Fyzioterapeut Pavel Kolář

Snaží se pracovat na objektivizaci postupů a metod v diagnostice a léčbě.
"Diagnostika i terapie jsou v našem oboru opřeny především o funkci mozku, kde se však obtížně hledá objektivizační metoda tolik vyžadovaná současnou medicínou. V řadě dílčích oblastí proto chybějí důkazy a já bych se rád do budoucna více věnoval činnosti směrem k exaktnímu objasňování těchto postupů tak, aby měly jednoznačné medicínské zdůvodnění," uvedl.

Přednosta kliniky, proděkan i pedagog Za známým fyzioterapeutem je velký kus práce, o čemž svědčí pouhý výčet všeho, co dělá - od roku 1999 je přednostou Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a fakultní nemocnice v Motole a zároveň proděkanem 2. LF UK. Navíc pedagogicky působí na českých i zahraničních univerzitách a loni na jaře bylo v Praze na Chodově otevřeno jeho Centrum pohybové medicíny, kde chce rozvíjet koncept přímého propojení klinické praxe s vědeckým výzkumem.

Svoji nemoc nebere jako handicap

Kolář trpí Bechtěrevovou chorobou, ale nepovažuje ji za handicap ve srovnání s tím, co denně vidí kolem sebe. Naučil se díky své nemoci dobře relaxovat a ovlivnit vnitřní stav. "Relaxace znamená, že umíte ovlivnit vnitřní napětí natolik, že to má své důsledky i pro vývoj onemocnění. Je to někdy důležitější než cvičení. Tomu se naučíte pouze přes prožitek. U nás se více cvičí v posilovně svaly, ale prožitek pohybu se skoro netrénuje."
Dodnes je Kolář na rozpacích, když ho někdo požádá o pomoc, ale on musí odmítnout. Je natolik vytížený, že všem pomoci nemůže. "Měl jsem období, kdy jsem se tím hrozně trápil. Ale člověk si musí uvědomit, že den má počet hodin, člověk má omezenou fyzickou schopnost, takže jsem se musel naučit říkat ne," uvedl.
Na Kolářovo vytížení doplácí i jeho rodina, manželka a tři děti. "Máme to nastaveno tak, že rodina respektuje moji práci a hodně mi v tom pomáhá," řekl Kolář.

Zleva hokejista Vladimír Růžička, kanoista Martin Doktor, střelkyně Kateřina Emmons, fyzioterapeut Pavel Kolář, gymnastka Věra Čáslavská, oštěpařka Barbora Špotáková a oštěpař Jan Železný otevřeli Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře.

Pomoc sportovcům bere jako doplněk své práce i jako ponaučení do každodenní činnosti. "Zabývám se pohybovou funkcí a u nich je až na geniální úrovni. A na druhé části spektra to jsou postižené děti a dospělí s poruchami motoriky. V určitém směru mám možnost se u sportovců naučit, jak se na některé problémy dívat u postižených dětí a jak jim nabídnout postupy, které mohou zlepšit jejich stav," uvedl Kolář.
V současnosti ho trápí rozklad motivace nastupující generace. Mladí nemají prakticky žádné překážky. "Pro tvorbu motivační struktury je dobré si prožít těžší dobu. Dnešní doba k tomu předpoklady nedává a vidíte to i v politice, že doba negeneruje osobnosti," konstatoval. "Mě taky práce ne vždy baví, šel bych si někdy zahrát tenis nebo byl v klidu na chalupě, ale motivace musí být časově delší a musí směřovat k tomu, že když se člověk ohlídne, tak aby život nebyl tak prázdný," řekl.

Lidovky.cz, ČTK

Zdroj: http://www.lidovky.cz/moje-schopnosti-jsou-casto-precenovane-rika-znamy-fyzioterapeut-p9q-/lide.aspx?c=A130203_173131_lide_vsv

Rady fyzioterapeutky: Pilatesovec Zumbu neučí

Absolvovala jsem několik hodin lekcí Pilates a Zumby , líbilo se mi to, ale rozbolely mě záda a tak teď cvičit nechodím. Myslíte, že by to mohlo být tímto druhem cvičení? Jak souvisí Zumba s Pilates?
Doporučuji se na tuto otázku zeptat spíše vašeho instruktora cvičení a k tomu jen pro zajímavost vyslídit, jestli i on má nějaký zdravotní problém. Pokud jde o Zumbu a Pilates, je to pohádka o dvou řemeslnících: Bylo nebylo jedno české řemeslnictvo. Instalatér Pepík od Lužánek a pan Vonásek, též instalatér z Míškova. Oba pracovali houževnatě a podle svého přesvědčení a snažili se udělat vše, co zatopeným rodinám a popraskaným trubkám na očích viděli. Pepík byl sympatický chlapík, vždy oblečený v pěkných montérkách, původně vyučený zedník, který se k instalateřině dostal díky svému kamarádovi. A protože to s lidmi uměl a měl patřičný vercajk i reklamu, instaloval kdeco ku spokojenosti domácností i své živnosti. To Míškovák Vonásek byl zase hubeňour, který toho moc nenamluvil a i když o něm lidé říkali, že je to podivín, prý mu šla práce pěkně od ruky. Přestože Pepík měl práci udělanou za jeden den a večer měl čas i dukáty na pivko s kamarády, ten Vonásků pracoval i celý týden, od rána do večera.
A jak dny utíkali, lidé si začali o řemeslnících šuškat: Pepíkovo opravené potrubí začalo protékat a nejedna rodina mu vyhubovala, že je nepoctivý a že takto se řemeslo nedělá. Zato práce Vonáskova byla pečlivá, bez poruch, trubky a domácnosti se na něj jenom smály a jeho Ančí mu každou neděli mohla zadělat na tvarohové buchty. Jaký byl rozdíl mezi Pepíkem a Vonáskem? Jednoduše v přístupu k práci a lidem. A tak je to i s instruktory Pilates a Zumby a s vašimi bolavými zády. Pokud tyto lekce navštěvujete pravidelně, pak pohyb, kterému se tam učíte, vás ovlivňuje a ,,opravuje“ vaše tělo a instruktor je ten, kdo zodpovídá za poctivost řemesla. Stejně jako byl Vonásek chlapem od fochu, tak i instruktor Pilates či Zumby by měl být profesionál a dobře vědět, co ve svých lekcích učí a ,,opravuje“ a posléze zda je pro Vás taková pohybová náplň vhodná.
Dle mého se dva styly vylučují a razím heslo, že Pilatesovec Zumbu neučí a hlasuji pro pana Vonáska, který se držel svého kopyta. Vede mě k tomu i ta skutečnost, kdy přibývají pacienti se zablokovanými zády či bolavou krční páteří po absolvování Pilates a Zumby. Není tedy asi problém v náplni cvičení, spíše jako v přístupu k vašemu držení těla a dispozicím, profesionálním řemeslu a také, co si budeme povídat, k dukátům.
Eva Tálská, soukromý fyzioterapeut, Chrudim

Naučte se správně posilovat břišní svaly - článek Dana Müllera

Štíhlá postava a ploché břicho. Sen snad každé ženy. Mnozí s oblibou tvrdí, že se jedná pouze o trend dnešní doby. Štíhlost, nepleťme si ji ovšem s podvyživením, je naopak znakem správné životosprávy, který s trendy nemá vůbec nic společného. Ale jak jí dosáhnout? Zkuste se řídit následujícími radami odborníka Daniela Müllera a vaše cesta k vytouženým křivkám bude hned snazší.

Nutné znalostní základy před samotným posilováním

První věc, kterou musíte udělat, jestliže se rozhodnete začít s posilováním břišních svalů, je, určit si, čeho vlastně chcete dosáhnout. Na výběr máte ze dvou možností. Buď chcete mít takzvaných "šest buchet", po kterých většinou touží  spíše muži z důvodu vizuální atraktivnosti, nebo si přejete mít pouze přirozeně ploché břicho, přičemž druhá možnost je v každém případě ta jediná správná a zdraví prospěšná.
Je totiž třeba si uvědomit, že břicho se neskládá pouze z těch zmíněných "šesti buchet", ale jedná se o komplexních pět vrstev břišního svalstva. Nejdůležitější z nich jsou ty poslední dvě. Jedna - příčný sval břišní - umístěná před vtnitřními orgány dutiny břišní a druhá vrstva na straně zádové - čtyřhranný sval bederní. Většina z nás si ale myslí, že je nejdůležitější posilovat právě přímý sval břišní, aneb ten, který je nejvíce "vidět". Nejpodstatenější je umět posílit zmíněné vnitřní svaly a svaly zádové, aby nevznikaly potíže se zády z důvodu přetěžování páteře.
Veškeré posilování a cvičení by mělo mít přirozený průběh. Současné posilovací metody se proto inspirují ve vývoji dítěte. V praxi to znamená, že je třeba postupovat pomalu krůček po krůčku. Nelze začít hned těmi nejtěžšími cviky, stejně tak jako dítě nezačne chodit dříve, než se naučí se převalit, posadit a stoupnout si. Z toho vyplývá, že je nezbytné dokonale ovládat techniku každého pohybu, aby byl pak výsledek opravdu efektivní.

Skupinová cvičení a posilování břicha

Skupinových hodinových lekcí nabízí fitness centra celou řadu, žádná z nich se ovšem nevěnuje pouze posilování břišního svalstva. Existuje pro to jednoduché vysvětlení. Není zdravé, a ani přirozené, tak dlouhou dobu namáhat jedinou svalovou oblast. Vezměmě si opět jako příklad malé dítě - po pár pokusech o postavení se také vzdá a vyčerpáním usne. Z toho důvodu je ideální, když se každé kolektivní cvičení (zumba, aerobic atd.) věnuje přibližně 10-20 minut posilování břicha a zad. Další možností jsou lekce pomalého charakteru (pilates, jóga a všechny její druhy), které jsou samy o sobě založeny na posilování svalů dutiny břišní, panevní oblasti a zad.

Největší mýty o posilování břišních svalů

Jedním z největších nesmyslů, co se posilovaní břicha týče, jsou tolik známé sedy lehy. Pokud si opět vezmeme jako příklad miminko, tak které si sedá zpočátku přímo? Žádné, vždy si pomůže tím, že se nejprve opře o bok. Nebo komu z vás se při tomto druhu posilování neodlepují nohy od země? Toto samovolné zvedání nohou je pouze známkou toho, že břicho nepracuje tak, jak by správně mělo.
Další mylnou doměnkou je to, že jakýmkoli pohybem nohou posílíme břišní svaly. Je to zcela nelogické - vždyť neexistuje žádný břišní sval upínající se na noze. A veřte, že je mnohem těžší nohy udržet nehybné či na zemi, než s nimi jakkoli hýbat.
Poslední absurditou je jakékoli vtahování pupíku k páteři. Jakmile se vytvoří jakýkoli nepřirozený propad v oblasti břicha, jedná se opět o známku, že břišní svaly pracují špatně. Tento mýtus z velké části vznikl i z metody pilates. Ta ovšem doporučuje zcela něco jiného. Snaží se o zpevnění svalů v dutině břišní, kterého dosáhnete tak, že při nádechu a výdechu udržíte břicho v nehybné pozici.

Nutnost permanentní snahy

Posilování břišních svalů ale bohužel neznamená pouze to samotné posilování. Jedná se o 24hodinovou snahu a práci. Jednorázové cvičení je v podstatě zbytečné. K čemu je hodinu posilovat, když pak následně na celý den břicho opět "vyvalíte" ? Nutností je se naučit, jak vaše svaly pracují a umět je zaktivovat v každou chvíli dne. Nesjpíš ani netušíte, jak těžké je správně sedět na židli či se z ní zvednout . Nebojte si vyhledat nějaký z početných odborných článků na toto téma, a cvičte například i v kanceláři u počítače.

Posilování a hubnutí

Ačkoli si to mnozí myslí, tak posilováním se nehubne. Posilováním nedochází ke spalování tuků. K hubnutí je třeba pohyb. Tím pádem je nutností při posilování pracovat i aerobně. Správné posilování – aktivní držení celého těla je ovšem nutným prvním krokem. Jakákoli pohybová činnost je podmíněna vypracovanými hlubokými svaly, kterých dosáhneme právě posilováním.
Pokud tedy máte nějaké to kilo navíc, měla byste správně posilovat a co nejvíce se hýbat. Zkuste začít tím, že budete chodit více pěšky, nebo že místo toho, abyste jela výtahem, si těch pár pater vyšlápnete po schodech. Každý pohyb je výdej energie navíc, který se na vaší postavě, ve spojení se střídmou stravou a dodržovaní pitného režimu, zajisté brzy podepíše.

Kdo je Daniel Müller?

• profesionální instruktor  - aerobiku, fitness, body and mind, BOSU®, Pilates Institute®
• osobní terapeut Pilates Institute®
• master trenér mezinárodní školy pilates a BOSU®
• zakladatel a novátor vzdělávacích programů FACE CZECH divize ACADEMY
• člen školícího týmu organizace FACE CZECH, s.r.o. - divize ACADEMY, BOSU®
• tvůrce vzdělávacích programů BOSU® v ČR a SR
• prezentér na mezinárodních kongresech aerobiku a fitness v Čechách, na Slovensku a v Řecku
• majitel studia Pilates Clinic Praha
• od r.2006 zařazen do encyklopedie Who is Who v České republice

Článek připravila na základě rozhovoru s Daniellem Müllerem Valentina Tesařová.

publikováno na posrtálu babinet