"Náš obor je nyní mnohem více akceptován. Má
právoplatné místo v medicíně, ale ještě není dostatečně chápán," řekl
Kolář v rozhovoru v Ženevě, kde se staral o české tenisty v utkání
prvního kola Davisova poháru.
Co o Pavlu Kolářovi říkají známí čeští sportovci?
- Tenista Radek Štěpánek: "Pro mě je skoro jako Bůh, bezmezně mu důvěřuju. Kdyby řekl, že mám skočit z okna, tak skočím."
- Oštěpař Jan Železný:
"Jeho výjimečnost spočívá v tom, že býval sportovec a vnímá pohyb. Ví,
jak se tělo zapojuje. Vymýšlel cviky i posilovací zařízení, takže to
částečně byl i můj trenér."
- Skifařka Miroslava Knapková:
"Je pravda, že jsem na olympiádě vyhrála i díky němu a jeho péči. Staral
se o mě celý týden a pomohl i diagnostikovat to, co mi je."
- Hokejista Martin Ručinský:
"Dá se říct, že je to člověk s magickýma rukama. Znám Pavla Koláře
strašně dlouho, pomalu dvacet let. Je důležitou postavou v mém životě,
ale i u ostatních hráčů, protože nás vždycky dává dohromady. Když už
nebylo kudy kam a člověk si myslel, že je na tom špatně, tak vždycky
pomohl a nějakým způsobem nás vrátil na led."
|
"Důležitý je výsledek
práce,
aby se vytvářel respekt k tomu oboru, ne ke mně. Snahou je, aby naše
přístupy byly integrovány do medicíny a v určitém směru se staly
součástí myšlení jiných klinických oborů. Tímto směrem se snažím teď
hodně jít," uvedl.
Věk prý většinou nevnímá, ale s padesátkou
začal trochu bilancovat. "Přeci jen více než v minulosti přemítám a
rozhoduji se, jak dál upřít energii," řekl Kolář.
Michal Bílek (uprostřed), fyzioterapeut Pavel Kolář (vlevo) a Tomáš Rosický
K fyzioterapii se dostal kvůli zranění
Ke
svému oboru se možná dostal řízením osudu. Myslel na práva, ale i kvůli
zraněním z gymnastiky zamířil na nově otevřený obor fyzioterapie. "To,
že jsem si vybral tento obor, bylo intuitivní. Jsem vděčný, že jsem si
vybral směr, u kterého si myslím, že mám trochu nadání a naplňuje mě,"
konstatoval Kolář.
Fyzioterapie není opravárentví, říká Kolář
Řada
lidí má o jeho práci mylné představy. Myslí si, že přijdou s bolavými
zády a řeknou: "Tak se mnou něco udělejte". Jenomže fyzioterapie není
opravárenství. "Důležité je dát lidem klíč a zapojit je do procesu
léčby. Nemusíte je ani někdy léčit, ale stačí jim vytvořit správný
náhled jejich onemocnění. Moje schopnosti jsou v řadě případů
přeceňované," tvrdí Kolář.
|
Navázal
na uznávanou českou školu, která vyšla od žáků profesora Kamila
Hennera, a rozvinul ji o vlastní poznatky. Často na něj ale prý koukali
skrz prsty a brát jeho obor na stejné úrovni s ostatními medicínskými
odbornostmi dlouho
nechtěli. "Začátky byly
těžké, ale důležité je vytrvat.
Důležitá
je také poctivost a třetí vlastností, která se nedá úplně přesně
definovat, je normálnost. Když jste normální, vytrvalý a poctivý, tak se
myšlenky prosadí," tvrdí.
Stále více se chce věnovat vědecké
činnosti a předávání zkušeností o svém konceptu, který vychází z
vývojové kineziologie. "Je potřeba najít lidi schopné s mravními
základy, což je v našem oboru hodně důležité, neboť v poslední době se
často terapeutické postupy podřizují byznysu. Tento přístup často
znehodnocuje přirozený smysl těchto postupů," řekl.
Fyzioterapeut Pavel Kolář
Snaží se pracovat na objektivizaci postupů a metod v diagnostice a
léčbě.
"Diagnostika
i terapie jsou v našem oboru opřeny především o funkci mozku, kde se
však obtížně hledá objektivizační metoda tolik vyžadovaná současnou
medicínou. V řadě dílčích oblastí proto chybějí důkazy a já bych se rád
do budoucna více věnoval činnosti směrem k exaktnímu objasňování těchto
postupů tak, aby měly jednoznačné medicínské zdůvodnění," uvedl.
Přednosta kliniky, proděkan i pedagog
Za
známým fyzioterapeutem je velký kus práce, o čemž svědčí pouhý výčet
všeho, co dělá - od roku 1999 je přednostou Kliniky rehabilitace a
tělovýchovného lékařství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a
fakultní nemocnice v Motole a zároveň proděkanem 2. LF UK. Navíc
pedagogicky působí na českých i zahraničních univerzitách a loni na jaře
bylo v Praze na Chodově otevřeno jeho Centrum pohybové medicíny, kde
chce rozvíjet koncept přímého propojení klinické praxe s vědeckým
výzkumem.
|
Svoji nemoc nebere jako handicap
Kolář trpí Bechtěrevovou chorobou, ale nepovažuje ji za
handicap ve
srovnání
s tím, co denně vidí kolem sebe. Naučil se díky své nemoci dobře
relaxovat a ovlivnit vnitřní stav. "Relaxace znamená, že umíte ovlivnit
vnitřní napětí natolik, že to má své důsledky i pro vývoj onemocnění. Je
to někdy důležitější než cvičení. Tomu se naučíte pouze přes prožitek. U
nás se více cvičí v posilovně svaly, ale prožitek pohybu se skoro
netrénuje."
Dodnes je Kolář na rozpacích, když ho někdo požádá o
pomoc,
ale on musí odmítnout. Je natolik vytížený, že všem pomoci nemůže. "Měl
jsem období, kdy jsem se tím hrozně trápil. Ale člověk si musí
uvědomit, že den má počet hodin, člověk má omezenou fyzickou schopnost,
takže jsem se musel naučit říkat ne," uvedl.
Na Kolářovo vytížení doplácí i jeho
rodina, manželka a tři děti. "Máme to nastaveno tak, že rodina respektuje moji práci a hodně mi v tom pomáhá," řekl Kolář.
Zleva
hokejista Vladimír Růžička, kanoista Martin Doktor, střelkyně Kateřina
Emmons, fyzioterapeut Pavel Kolář, gymnastka Věra Čáslavská, oštěpařka
Barbora Špotáková a oštěpař Jan Železný otevřeli Centrum pohybové
medicíny Pavla Koláře.
Pomoc
sportovcům bere jako doplněk své práce i jako ponaučení do každodenní
činnosti. "Zabývám se pohybovou funkcí a u nich je až na geniální
úrovni. A na druhé části spektra to jsou postižené děti a dospělí s
poruchami motoriky. V určitém směru mám možnost se u sportovců naučit,
jak se na některé problémy dívat u postižených dětí a jak jim nabídnout
postupy, které mohou zlepšit jejich stav," uvedl Kolář.
V
současnosti ho trápí rozklad motivace nastupující generace. Mladí nemají
prakticky žádné překážky. "Pro tvorbu motivační struktury je dobré si
prožít těžší dobu. Dnešní doba k tomu předpoklady nedává a vidíte to i v
politice, že doba negeneruje osobnosti," konstatoval. "Mě taky práce ne
vždy baví, šel bych si někdy zahrát tenis nebo byl v klidu na chalupě,
ale motivace musí být časově delší a musí směřovat k tomu, že když se
člověk ohlídne, tak aby život nebyl tak prázdný," řekl.
foto: Tomáš Krist, Lidové noviny
Žádné komentáře:
Okomentovat